Joan nebyla spokojená. Cítila nedostatek nejistoty ve své práci, nemohla uvést do praxe spoustu let strávených studiem. Cítila se být nepochopená ostatními a nepodporovaná přáteli. Cítila, že ostatním dávala mnoho ale nikoho z nich nezajímala. Byla zatrpklá a nemohla se pohnout z místa.
Sezení s ní nebyla jednoduchá. Chtěla řešení ale potom zamítala jakékoliv návrhy. Ze všeho nejvíce potřebovala pochopení a empatií. Ve mnohá případech také potřebovala obdiv.
Po nějakém čase jsem se necítil pohodlně, pořád pouze souhlasit s tím, jak byly pro ní věci těžké. Nebyla ochotná pochopit svojí roli a mnohokrát když jsem ji vytknul , že by s tím měla něco dělat, začala se na mě hněvat,protože ji nepomáhám. Na každém sezení se soustředila jen na to, jak jsou věci hrozné a jak strašně se s ní zacházelo. Opět jsem se necítil pohodlně jen tak sedět a poslouchat to, v určitém smyslu jí jen podporovat a zastávat názoru její bolestného a neproduktivního pohledu na život. Když jsem ji přerušil, byla na mě velmi kritická a rozzlobená.
Jak těžká terapie!
Představil jsem jí myšlenku, že to co se dělo v její životě se odráželo v našem vztahu, že když se necítila být naslouchaná nebo podporovaná, byly občas příklady toho, jak se cítila se mnou. A také to, že moje reakce byly podobné těm, jak s k ní chovali ostatní.
Někdy k tomu byla otevřená, ale jindy se chtěla vracet zpátky k předešlým příběhům.
Jednou jsem ji představil věci na kterých jsem s ní chtěl pracovat místo strávení tolik času posloucháním jejích příběhu. Byla velice dotčená a chtěla ukonči terapii.
V pojmech vztahů, tohle je příklad tzv. ´slzy´ v struktuře vztahu. Práci terapeuta je tohle ´opravit´, technikou vysvětlení a rekonekce.
Tohle bylo to co jsem udělal, vysvětlil jsem ji, že to co zažila když jsem jí přerušil, a to jak ji to naštvalo a rozpoutalo rozzlobené pocity. Vysvětlil jsem jí, že jsem byl nedočkavý posunout tuto terapií dál a jak jsem se cítil zaseknutý na jednom bodě, posloucháním jejích příběhů. Vysvětlil jsem jí
Žádné komentáře:
Okomentovat